Tajemství sněhových vloček ve výtvarce v 6. ročníku

Zima už je téměř u konce, a je tedy načase ohlédnout se za jejími "ozvěnami" ve výtvarném zpracování žáků 6.ročníku.

Zimu  jsme pojali tak nějak od jejího základu - tedy od změny skupenství vody, tedy od krystalu:

co je to vlastně sněhová vločka a jak vzniká, jsme si ukázali na názorném videu a na makrofotografiích dostupných na internetu. Zjistili jsme, že základem krystalu zmrzlé vody je vždy šestihran. A že větvení a tvar každé vločky je vždy jedinečný a neopakovatelný - jak tvrdí věda, neexistují dvě shodné vločky.

Vločku v její kráse můžeme obdivovat jen tehdy, když její obraz mnohokrát zvětšíme (to jsou ony zmíněné makrofotografie), a tak jsme si zkusili takový velký model vločky vystřihnout z papíru. Tyto velké vločky pak vytvořily zimní výzdobu školních oken.

Potom jsme si zkusili sněhovou vločku trochu polidštit a představit si, jak se po ránu sněhová vločka dívá do zrcadla a jak se asi vidí: znovu jsme stříhali šestiramenné vločky, tentokrát z menšího formátu, a bez předkresby žáfci zkoušeli vystihnout její odraz v zrcadle malbou bílou barvou.

Další část tématu se věnovala záhadnému příběhu skrytému v hromadě vloček, tedy ve sněhové závěji: žáci ilustrovali povídku Karla Čapka "Šlépěj".

A nakonec jsme se vypravili do terénu a na závěr zimy hledali formy a tvary ukryté ve sněhu či ledu, a sice pomocí fotoaparátů nebo mobilních telefonů. Žáci se soustředili nejen na zajímavé detaily, ale i na pohled do zimní krajiny, a podle toho pracovali s režimy fotografování a s kompozicí.

Tak vidíte, kolik možností ztvárnění nabízí tak běžná a nicotná věc jako sněhová vločka...

                                                                                                                                                                                                                                      Mgr. Leona Bubeníková