Za devatero jadernými elektrárnami a devatero naftovými řekami, v nejvíce znečištěné oblasti na Moravě, žila v roce 2587 jedna maminka a její dcerka Karkulka. Protože Karkulka vyznávala čínské učení Jin a Jang, začalo se jí přezdívat Černobílá Karkulka.

Jednoho dne poslala maminka Karkulku za tetičkou do Prahy. „Proč?“ ptala se Karkulka. „Do Prahy je to hrozná štreka, mami!“ bránila se dcera. „Teta stůně a v Praze už nemají ibalgin, musíš jí ho zavézt,“ pronesla nesmlouvavě matka.

Dívka tedy skočila na svou Jawu 50 Rubby a vydala se na dlouhou cestu. Asi 60 kilometrů od Prahy si uvědomila, že vlastně nic neveze. Otočila mašinu a za zpěvu písně „Co jste hasiči, co jste dělali“ se vydala zpět k domovu. Po příjezdu jí matka začala nadávat do nespecifikovaných zemědělských zvířat a vrazila jí igelitku plnou krabiček ibalginu a jednu láhev s rumem, aby měla tetička něco do čaje. Karkulka opět nasedla na svůj stroj a vydala se na dlouhou pouť. V půli cesty najednou z ničeho nic píchla přední kolo. Jejím jediným štěstím bylo, že kousek od místa havárie stála malá benzinová stanice. „Musím vyměnit duši,“ řekla si a zaparkovala svůj stroj.

Karkulka vešla do benzinky, slušně pozdravila a začala si prohlížet duše. Najednou jí zezadu někdo funí na záda. Podivný muž, chlupatý jako opice, se k dívence sehnul a zeptal se jí, co hledá. Řekla mu svůj požadavek a chlupatý vedoucí benzínky sáhl mezi duše a vytáhl přesně tu, která na její Jawu padla. Navíc nabídl, že defekt na stroji pomůže odstranit. Dlužno podotknout, že byl vskutku odborník a práce mu šla skvěle od ruky. Mezi prací navázal s dívkou společenskou konverzaci.

„Přeslechl jsem, kam to jedeš,“ řekl chlupáč. „Za tetičkou do Prahy!“ odpověděla. „A vezeš jí něco dobrého?“ tázal se dále. „Rum a ibalgin a mám celkem naspěch. Vidím, že jste s prací hotov, takže pokud dovolíte…“ Nakopla svůj stroj a pomalu přidala plyn. Zřízenec benzínky za ní ještě zavolal: „A kdo mi zaplatí?“ Jenže Karkulka slyšela něco ve smyslu: „A kde bydlí?“ Jenom vykřikla: „Vodárenská 25!“ Naposledy zamávala a odfrčela. „Takže Vodárenská!“ řekl si pro sebe chlápek. Nasedl do svého BMW a vydal se do Prahy, aby získal peníze za „ukradenou“ motocyklovou duši.

Samozřejmě byl u tetičky dříve než Karkulka. Vkráčel do chodby, zazvonil na tetku, a když otevřela, skolil ji nečekanou ranou do její bolavé hlavy. Lehl si do postele a nasadil si její rádiovku, aby alespoň trošku vypadal jako ona. Zanedlouho přišla i očekávaná Karkulka. V jedné ruce helmu, v druhé igelitku. „Ahoj teto!“ zvolala a přistoupila k posteli. „Jak žiješ?“ zeptala se slušňácky Karkulka. „Ale dobrý, jen ta hlava pořád bolí!“ Zrovna v okamžiku, kdy předávala Karkulka „tetičce“ igelitku, poznala chlápka z benzínky. Než se však zmohla na řev, týpek po ní vyskočil a v mžiku ji spolkl jako malinu. Nutno totiž dodat, že zaměstnanec benzínky byl kanibal.

Po vydatném obědě, zalitém několika hlubokými doušky rumu, proslídil celý dům a sebral všechny cennosti, Eura a dokonce i tetiččinu sbírku pirátských DVD. Po namáhavé krádeži se svalil do křesla a usnul jako špalek.

Asi za hodinu kráčel kolem paneláku tetiččin exmanžel. Uslyšel chrápání a řekl si: „Božka přece tak nechrápe! To musí být zloděj!“ A opatrně se proplížil do odemčeného bytu. „Hele, medvěd!“ zvolal exmanžel Pepík. Teprve když došel blíž, poznal, že to není medvěd, ale obyčejný zarostlý chlap, který očividně přišel vykrást Božence byt. Uslyšel jakýsi řev z jeho žaludku, a tak, protože byl chirurg, mu odborně sáhl do krku a vylovil Karkulku.

Mezitím se probudila také teta Božena a Pepovi i Karkulce sdělila, co se jí přihodilo. „Co uděláme s tím násilníkem a zlodějem?“ radili se. Poté do něj nacpali takovou dávku projímadla, že když se probudil, strávil téměř dva roky na záchodě. Tam ho pravidelně chodila hlídat FBI, aby neutekl a mohl být po zásluze potrestán.

Karkulka se šťastně vrátila domů k mámě a vyprávěla, co se jí přihodilo. A pokud nevybouchly Dukovany, tak tam spokojeně žijí dodnes.