Mimozemšťané
V roce 2011 se přistěhovali na planetu Zemi mimozemšťané. Přiletěli speciálními létajícími automobily z planety Saturn. Měli šest rukou a zdáli se nám z počátku podivní, protože měli zelenou barvu a zvláštně skřehotali.
Ukázalo se, že umí víc věcí než my. Přišli s novými vynálezy, ty ovlivnily i naše životy. Byli prostě úžasní. Většina jich však doma zemřela, zůstalo jen 50 tvorů, kteří unikli na naši Zemi. Jelikož byla jejich planeta pro příští staletí pro život zcela nevhodná, museli si najít nový stálý domov. Jediné vhodné místo ve vesmíru objevili právě u nás na Zemi.
Jejich barva pro nás lidi odpudivá nebyla. Stačilo nám, že byli milí a měli dobrá srdíčka. Netrvalo dlouho a mimozemšťané se s námi spřátelili. Žili jsme jako jedna velká rodina.

Návštěva mimozemšťanů
Mimozemšťané cestují vesmírem a v roce 2665 navštíví i naši Zemi. Na Zemi přistane kosmická loď a vystoupí z ní malí tvorečkové, na které se lidé budou dívat jako na mravence.
Zelené postavičky menšího vzrůstu s neobvyklými tykadly se nikoho nebojí. Velká tykadla jim slouží na obranu před zemskou civilizací i pro případ neznámého vetřelce.
V prvních dnech se s milými osůbkami lidé seznámí a vezmou je mezi sebe. Později zjistí, že jsou velice inteligentní a dostanou strach. Lidé o nich začnou přemýšlet. Přicházejí i obavy, že by mohly ovládnout celý svět a nemusely se před ničím zastavit.
Začnou hledat řešení, na němž se všichni dohodnou. „Ať se vrátí zpátky do vesmíru,“ přejí si.
Mrňouskové jsou chytří a brzy poznávají, že tu nejsou vítáni. Proto potají odlétají zpátky do vesmírného úkrytu. Všem se nakonec uleví. Lidé jsou opět sami. Vše je při starém, jako by tu vůbec nikdy mimozemšťané nebyli.

BY – 7
Raketa stála připravena na startovací rampě. Usadili jsme se do křesel a připojili své komunikátory k palubní centrále. Řídící věž vydala povolení ke startu. Start!
Síla fotonových motorů nás vynesla na oběžnou dráhu kolem Země. Během dvou oběhů automaty překontrolovaly všechny systémy gravilodě a centrála vydala povel k zapnutí gravitačního pohonu. Nadsvětelnou rychlostí jsme přeskočili do dosud neprobádaných částí vesmíru. Z gravitačního pohonu jsme přešli zpět na foton, abychom mohli zapnout detektor života. Ten začal prověřovat planety na oběžných drahách kolem hvězd, jež se objevovaly na monitorech Detektoru. Po několika neúspěších detektor ohlásil nový život.
Třetí planeta hvězdy označené BY – 7 nesla parametry možného života. Přiblížili jsme se k ní, zaparkovali na nízké oběžné dráze a pomocí videosnímačů zkoumali povrch. Byl překvapivě podobný naší rodné planetě, lišil se pouze tím, že zde nebylo stopy po činnosti inteligentních tvorů. Na monitorech se míhaly hluboké lesy, louky porostlé bujnou trávou, čisté potoky a řeky plné ryb a raků. Pak se objevilo modré moře a průzračný širý oceán bez lodí a vznášedel. Ve vzduchu létali pouze ptáci, v jejichž křídlech se odrážely paprsky mateřské hvězdy BY – 7.