V rámci slohového učiva se děti seznamují s popisem postav. V učebnici jsme měli ukázku, ve které byla popisována postava vodníka. Protože se opakovaně vracíme v rámci projektu „Bez vody by nebylo života“ k vodnímu prostředí, popustili jsme uzdu fantazii a tvořili popisy smyšlených postav, které ve vodě nebo její blízkosti žijí.
Nejprve jsme si tvořili zásobník jmen, která by k vodnímu prostředí mohla patřit. Pak jsme si sestavili jednoduchou osnovu popisu a hurá do díla. Ve třídě se objevily tyto vodní příšery a strašidla:
Sněhulka, Snížek, Jožin z bažin, Rákosák, víla Kapička, Ledovka, Vodomlad, víla Vodomilka, Vodledňák, Baheňák, Bahník, Rákosovec, Vodožrout, Párák, Vodkař, Bahnojed, Vodoměrka.
Každá postava měla jiné vlastnosti, schopnosti i jinou podobu. Všechny však měly jeden společný znak – odrážely velkou fantazii dětí.

Sněhulka
Je velmi malá, drobná, mladá vodnice. Má dlouhé bílé vlasy až k pasu, její šaty a střevíčky jsou bílé jako čerstvý sníh.
Sněhulka bydlí v malé chaloupce ukryté ve vysokém rákosí. Své obydlí má plné hrníčků s dušičkami. Sněhulka není zlá vodnice, ba právě naopak. Ve vodě nehodné děti jen vymáchá, pak je pouští zpět do světa lidí. Ale občas umí dělat také lotroviny.
Sněhulku mají rády děti, ale dospělí lidé nikoli. Děti se jim totiž při setkání s ní vrací domů celé promočené a špinavé od bláta. Vydrhnout je a udělat z nich opět čistotné děti dá pak opravdu hodně práce.

Vodkař
Je to starý, velmi podivný skřítek. Je neustále zamračený, špinavý a nemile voní. Není divu, když celé dny popíjí vodku a flámuje.
Žije v mohutné láhvi od vodky. Mezi lidi se vydává, jen když potřebuje novou zásobu alkoholu. Milý bývá jen zřídka, spíše zuří jako býk a vzteká se na celý svět.
Je lepší se s ním nikdy nesetkat. Bohužel se mu dnes začíná podobat i řada obyčejných lidí.

Rákosák
Je to vskutku starý muž, více než padesátiletý. Podobá se přerostlému skřítkovi. Má po celém těle silné vrásky, oči jako tenisové míčky, vlasy dlouhé natolik, že je za sebou nosí jako závoj. Působí velmi legračně.
Chodí zahalen v šatech z rákosu, odtud pochází jeho jméno.
Žije v blízkosti rybníků, ale dlouho se tu neohřeje. Většinu dne létá po světě ve svém rákosovém tryskáči. Jeho jediným majetkem je prostorný kufr naplněný sušeným rákosem, který slouží jako pohon jeho dopravního letadla. Není přátelský, ale občas ho přepadne samota a pustí se s někým do řeči.

Víla Kapička
Je to stoletá víla. V lidském světě by to byla vysloužilá babička, ale mezi vílami patří mezi mladé dívčiny. Je malá a velmi krásná. Má modré dlouhé vlasy, nosánek jako lesní jahůdku. Nosí modré šatičky a věneček z pomněnek. Má výstižné jméno, protože její oči jsou průzračné jako kapky rosy. Bydlí v malé světničce u řeky.
Vždy po rozednění vyjde ven z chaloupky a hned ožijí i všichni ptáčci. Začnou ji svými trylky hrát k tanci. Je velmi oblíbená mezi dětmi.
Má samé kladné vlastnosti, lidé by si z ní mohli vzít příklad – je hodná, milá a laskavá.

Ledovka
Ledovka je starší a velmi zákeřná mořská panna. Je celá bílá, má oči chladné jako led, vlasy tvrdé jako kámen. Žije za polárním kruhem v největším místním ledovci.
Všude s sebou nosí dlouho ledovou hůl. Má čarovnou moc, všechno živé zmrazí. Do našich krajů zavítá vždy jen na krátkou zimní dovolenou. Děti ji mají rády, protože promění během pár dnů hladiny řek a rybníků v ledovou plochu. Můžou pak skotačit a bruslit.
Starší lidé a řidiči se však před ní mají na pozoru, vzbuzuje v nich často i strach.

Vodomlad
Vypadá jako my, lidé. Je velmi starý – je mu téměř čtyři sta let, ale přesto připomíná mladého muže. Vodní prostředí, ve kterém žije, mu totiž dodává nesmrtelnost a stálé mládí. Občas se pohybuje i na souši. Jeho pobyt však nesmí překročit déle než 3 hodiny, zestárl by a zemřel.
Nemá rád samotu, snadno se nechá zlákat na partičku karet a skleničku Martini. Je velmi milý, jen když prohraje, působí mrzoutsky. Nesnáší samotu, ale ne a ne si najít to pravé děvče.
Nosí jediné poznávací znamení, které ho odlišuje od pozemských tvorů. Na zádech má rybí šupiny. Pod oblečením je však dokonale maskuje.

Vodledňák
Vodledňák je mladý tvor černé barvy, který nikdy nezestárne. Jeho tělo se podobá ještěrce. Když potřebuje, bleskově změní barvu podle pozadí, s nímž splyne. Zajišťuje si takto ochranu před nepřáteli.
Na svých nohách má drápy. Usnadňují mu šplhání po ledovcích a strmých cestách. Často užívá i své přísavky. Ty mu umožňují udržet se na jakkoli hladkém povrchu. V tlamě má 12 maličkých zubů. Snadno bychom je mohli přehlédnout. Poměrně velká jsou jeho očka zbarvená do zelena. Nechybí mu ani ocas. Používá ho jako závaží při rychlém pohybu.
Vodledňák si libuje ve vlhkém a mokrém podnebí, miluje sníh. Svou ještěrčí iglú si staví u vody, kde má příznivé podmínky pro život. Je milý, každý ho má rád.

Párák
Párák je nesmrtelný tvor, který se nám, lidem, zjevuje často v podobě páry. Letí vždy jako pták vzhůru do oblak. Seskupuje se do malých mráčků, velkých mraků a v podobě kapek při dešti se vrací zase zpět na zem do polí i řek. Tvoří zásoby podzemní vody, a tak koluje i v našem těle, je součástí každého z nás.
Takto putuje světem stále dokola.
Je velmi hodný. Odjakživa lidem pomáhal. V minulosti dokonce poháněl lokomotivy, je důležitou součástí vaření. Je to náš domácí i životní pomocník.

Rákosovec
Není starý ani mladý, tak akorát. Je to vodní skřítek, který se stará o kvalitu a stav vody. Nosí kytičkované kraťásky a bačkůrky, připlavaly k němu při povodních. Je mírně porostlý mechem, má velké oči, kulatý nos a jen čtyři vlásky na hlavě. Na krku nosí kapří šupinku pro štěstí. Dostal ji od kapra Matěje, kterému zachránil jeho dům při povodních.
Je to velký neposeda, ale dokáže přiložit ruku k dílu a poctivě pracovat, když je to zapotřebí.
Domeček má na okraji potůčku. Postavil si ho ze střepů, které odhodili do vody lidé. Rákosovec je vždy rychle odklidí, aby zabránil úrazu.
Je velmi hodný. Bez něho by byly potoky a řeky neustále špinavé. Má zkrátka zlaté srdce, napravuje to, co ničíme my, lidé.

Vodoměrka