„Škola je základ života.“ Tuto větu jsme slýchávali od svých rodičů a vštěpujeme ji našim dětem. Žáci usedají do školních lavic každý den. Tráví zde téměř polovinu aktivního dne, mají tu tedy druhý domov. Chtěla bych, aby se tu cítili jako doma.
Navodit přátelskou atmosféru není vůbec jednoduché. Měsíc září je vždy velmi náročný. Děti si musí zvyknout na každodenní přípravu do školy, ranní vstávání, musí na sobě začít znovu usilovně pracovat.
Co pro sblížení budeme dělat v letošním roce v naší třídě?
Hned zrána usedáme do kruhu, je pro nás symbolem celodenní spolupráce, sounáležitosti – jsme si zkrátka blíž. Děti v rukou mají kartičky s obrázky hlav malého indiána. Liší se nejen barevně, ale zejména výrazem obličeje. Mají symbolizovat jejich ranní nálady. Dáváme si navzájem prostor vyslechnout každého, kdo se nám chce svěřit s příčinami svého dobrého, př. špatného dne.
Žáci se učí otevřeně hovořit, boří se bariéry mezi nimi. Nikdo však není nucen, aby svoje pocity zveřejňoval, není-li mu to milé.
Máme také nevšední indiánský pozdrav, neboť náš celoroční projekt jsme nazvali „S indiány za poznáním“.
Zní takto:
Hosá lej,
jsem indián šikovnej.

Pozdrav doprovázíme i pohybově. Nejprve směřuje ruka složená v pěst k našemu srdci, předpažíme, ukážeme na sebe a na závěr se pohladíme po tvářích.
Pochvala, která je součástí pozdravu, je velmi důležitá. Má děti motivovat k práci v průběhu dne, naučit je schopnosti sebeocenění. Chválu slyšíme všichni rádi, mnohdy se však sami ocenit nedokážeme. Děti si to zaslouží dvojnásob. Vždyť hned po ránu musely dokázat vyměnit útulnou vyhřátou postel za cestu chladným ránem za plněním svých povinností.
Překonávání překážek, práce a ranní vstávání je bude provázet celým životem. Mottem pro letošní rok se proto stala tato moudrá myšlenka:

„Život je plný překážek, ale jen ten, kdo se při prvním neúspěchu nevzdává a neustále na sobě pracuje, něčeho dosáhne.“

Význam těchto slov jsem dětem přiblížila prostřednictvím básničky, kterou jsem k tomuto účelu složila. Vystihuje naše motto, ale je dětem srozumitelnější. Postupně se ji společně učíme. Když se nám nebude příliš dařit, připomeneme si ji. Doufám, že nám dodá sílu a elán, abychom všechny překážky zdárně překonali a naše setkání byla co nejšťastnější.
S indiány za poznáním

Indiáni ti se mají,
celý den nic nedělají.

Zato my jsme děti čilé,
tváříme se vždy jen mile.
Pilní budem jako včelky,
nebudeme chytat „lelky“.

Slušní k sobě chceme být,
s přírodou se více sžít.
Učit se a být kamarády,
mít se spolu vždy jen rádi.
Zda to zvládnem, uvidíme.
Rozhodně se nebojíme.
Vždyť život není jen legrace,
nic nelze získat bez práce.

Máme na to celý rok,
první krůček, krok a skok.
Zbystřit rozum a žít zdravě,
pak vše půjde zcela hravě.

Naše zásady a pravidla máme vyvěšeny před třídou a ve třídě, abychom je měli neustále na očích. Nejdůležitější je naučit se naslouchat druhým, promýšlet svá slova, neubližovat, být dobrými kamarády. Přece se nenecháme zahanbit!
Indiáni jsou nám příkladem – dokázali držet pohromadě, jen díky tomu mohli ochránit své domovy. My se budeme snažit také.
Rozhodně toho nemůžeme dosáhnout hned. Může nám to trvat celý školní rok, možná i pár let. Přesto o to budeme usilovat.

Moudré indiánské myšlenky pro tento měsíc:
Motto:
„Uč se ovládat svá slova a chování, aby nikoho nezranily!“
Omahové

PAMATUJ SI!
„Vyřčené slovo a vystřelený šíp nelze vrátit.“