Po seznámení se světem jsme navštívili sousední státy České republiky – Slovensko, Polsko, Německo a Rakousko. První místo na naší cestě měla Slovenská republika, která byla až do 1. ledna roku 1993 součástí naší země. Máme nejen velmi blízkou řeč, ale také společnou historii. Prostřednictvím interaktivní tabule jsme se mohli přesunout do kteréhokoli slovenského města či turistického střediska. Z hlavního města Bratislavy jsme putovali do hor – Vysoké a Nízké Tatry jsou nejvíc navštěvovanou částí Slovenska. Neopomněli jsme ani zámek Bojnice, Spišský hrad a krasové oblasti. Porovnávali jsme nejvyšší vrchol Slovenska – Gerlachovský štít (2 655 m. n. m.) s naší nejvyšší horou Sněžkou, počty obyvatel a rozlohu jednotlivých zemí.
Nejvíc se dětem líbilo zábavné seznámení se slovenštinou – luštili jsme hádanky, překládali přísloví, četli jsme úryvky z pohádek ve slovenštině. Vyzkoušejte se:

Co to je?
Nohy nemá, chodiť môže, vie vyliezť aj z vlastnej kože.
Kto nosí v letě kožuch?
Môj chlupatý kamarát, hrá sa so mnou veľmi rád.
Kopýtkami bubnuje, pod sedadlom zrýchľuje.
S kamarátmi v horách loví, ten šedivec rozprávkový.
Nohy má lopaty, zobák má rohatý, ve vodě sa máča a hovorí gá, gá.
Bystré oko, mlsný jazyk, za myškou sa ticho plazí.

Některá slovenská přísloví se velmi podobají českým. Zkus napsat, jak se tato přísloví říkají u nás:
Ako sa do hory volá, tak se z hory ozývá.
Aj majster tesár sa niekedy utne.
Dotial sa chodí se džbánom pro vodu, pokial sa nerozbije.

Poznáš, která pohádka se skrývá v úryvku? Ke každé zapiš její český název:
„Horár, horár, daj dreva,“ prosil ho. „Komu dreva?“ – opýtal sa horár. „Pekárovi dreva, aby pekár chleba dal,“ vraví kohútik. „Komu chleba?“ chcel vedieť horár. Koscovy chleba, aby kosec trávy dal. „Komu trávy?“ nedalo horárov ipokoja. „Husi trávy, aby hus pero dala,“ povedá kohútik. „Komu pero?“ suti horár. „Pánovi pero, aby pán list písal,“ žalostí kohútik. „Komu list?“ dozvedal sa horár. „Panej list, aby pani kľúče dala,“ rečie kohútik. „Komu kľúče?“ zvolal horár. „Studni kľuče, aby studňa vody dala,“ šepol kohútik. „Komu vody?“ chcel vedieť horár. Sliepke vody, zadrhla sa trnkou.

Nevedela, kam sa obrátiť a dala sa po vetre cez hory, doly, až prišla do tmavého lesa. Tu – kde sa vzala, tam sa vzala – postaví sa jej zrazu do cesty starenka. Maruška sa jej pekne, krásne pozdravila, starká jej zaďakovala a vidiac ju uplakanú, opýtala sa, prečo plače.

Neboj sa, dievčička, povedia tie holúbky, ale počuj, čo ti povieme: „Donesieme ti oriešok, ty ho otvor, nájdeš v ňom šaty, oblečieš sa do nich a choď na tanec! My ti zatiaľ všetko popreberáme. Aleže nepovedz nikomu, kto si, odkial si!“

„Jajbože, sestra milená, kdeže nájdem jahody?“ „Či to kto slýchal, aby jahody pod snehom rástli?“, vravela Maruška. „Ech, ty nanič hodnica, čo ty budeš odvrátať, keď ti ja rozkážem!“ „Chytro choď, a keď nedonesieš jahód, zabijem ťa!“ zahrozila zlá Holena.

Víš, co znamenají tato slova?
ceruzka, ťava, čučoriedky, korytňačka

Po řece Odře jsme dopluli k našim severním sousedům – do Polska. Další zástavkou bylo hlavní město Varšava, přístavy Gdaňsk a Štětín, historické město Krakov.
Přes Německo jsme dorazili až na jih do Rakouska. Tato země nás učarovala svou krásnou přírodou i množstvím nádherných památek. Ještě dnes nám v uších doznívají tóny skladeb význačného rakouského hudebního génia Wolfganga Amadea Mozarta, jež jsme v hodině při práci poslouchali. Podívejte se na krásy Rakouska s námi.